Všichni máme kolegy. Některé máme raději a pracuje se nám s nimi skvěle, na směny s jinými chodíme s určitými rozpaky. Troufám si říct, že v kavárenství pracuji už nějaký ten pátek, takže snad jsem natolik zasvěcená do tohoto odvětví, abych si mohla dovolit lehce zmapovat různé druhy spolupracovníků (možná nejenom) v kavárnách. Shoda s žijícími baristy je čistě náhodná a to, že v tom možná najdete sebe, je taky jenom čistá náhoda.
1. Jsi skvělá, jsi báječná, jsi dokonalá, ale nemáme spolu směny.
To zabolí u srdíčka, ale asi je to karma. Kolegyně, která na kavárně už nějaký ten pátek pracuje, víc co a jak, nic jí nemusíte vysvětlovat a jako bonus to, že se znáte a máte si vzájemně co říct a než se nadějete je konec, Schluss, Ende a jde se domu. Bohužel takováto idylka se moc často nekoná, ba naopak se z toho časem stane až sváteční událost.2. Mýtus. Legenda.
Kolegyně, se kterou jste v podstatě nikdy neměla směnu. Jen tak se míjíte a znáte se vzájemně z vyprávění ostatních.3. Jsem nová
A nejenom, že jsem nová, ale taky nic neumím. A většinou mi věci ani moc nedochází (třeba jako když vidím louži, tak ji utřu, když přijdou lidi - donesu jim nápojáky), takže si teď zůstanu stát uprostřed baru a pokusím se přežít těch pár hodin s tebou. Nezeptám se jestli potřebuješ pomoct, protože jsem malé vystrašené kuře a jediné co chci, je přežít svojí první směnu. Nebo tu druhou. Pátou. Desátou.
"Slečno, prosím vás, co je v tom salátu."
"Tyjo, pardon, já nevím, jsem tu nová."
Nová na desáté směně.
4. Help, i need somebody!
Napsala jsem si deset směn a 8 z nich nemůžu. Prosím. Prosím pěkně, vemte to někdo za mě. A to že jsem si vzpomněla 12 hodin před směnou, že se nezvládám dostavit, přeci není zločin, tak mě prosím někdo zachraňte!
5. Čas je oč tu běží
Na ranní dorazí o 15 minut později, protože zase jí ujelo metro. Sakra. Chůďa jedna. Takže máte dost času na to si sám otevřít kavárnu.
Odpolední, která vás má střídat přijde o 20 minut později, protože pro tentokrát vlak měl zpoždění. Takže kromě toho, že si otevřete kavárnu, tak pak i pomůžete odpolední než si přebere směnu.
A když máte odpolední s někým, kdo vám jen tak mimochodem oznámí, že odchází o půl hodiny dřív, protože sobota-párty-chlastačka-chápeš ne? tak alespoň já osobně nevím, jestli mám být naštvaná nebo ráda, že už je konečně pryč. Ale to záleží na tom, co je to za typ, že.
6. Nebe a dudy
Nemáte si vzájemně co říct.
"Jakou máš ráda kávu?"
"Černou, nejlíp filtr."
"Já latte."
"Co říkáš na tuto písničku?"
"Je super."
"Mě to přijde jako sračka."
I kdybych se jí řekla, že mám ráda kruhy, tak mi odpoví, že preferuje trojúhelníčky.
V této konverzaci není nic. Žádné záchytné body. Jste jednoduše jak dva ostrovy od sebe vzdálené hodně daleko, jeden omývá teplé moře, jsou tam kokosové palmy a sluníčko a na druhém jsou deštné pralesy a hodně srážek. Nic.
7. Perfekcionistka
Hrníčky mají ouška doprava, skleničky jsou seřazené podle velikosti, příbory roztříděné na desertní a na ty, které patří k ostatnímu jídlu. Všechno je uklizené, prach na poličkách utřený, všechno se leskne, všechny lednice doplněné do plna a vás poleje studený pot, když si vezmete skleničku a nejste si jisti kam ji vrátit. Protože nikdo přeci nechce absolvovat hysterický záchvat z toho, že věci nejsou na svém místě. Ale tak alespoň je uklizeno.
8. Královna chaosu
Proti Perfekcionistce stojí královna chaosu. Nic nemá své místo, kde to upadne, tam to zůstane ležet. Věci jsou nacházeny na naprosto random místech. Přebírat po ní odpolední směnu je noční můra, protože jenom chodíte a uklízíte a přerovnáváte. A přerovnáváte a uklízíte...9. Příliš upřímná
Nebojí se zákazníkům říct, že ten dort zapomněla ráno odepsat nebo že včera nevyčistila kávovar - což je její tajemství kouzelné chutě espressa až po "Teď na vás nemám čas." přes "Jestli chcete platit, tak za pět minut, teď nemůžu" až po upřímné posílání do různých končin. Většinou to znamená jenom jediné - sbohem dýška, byly jste tak blízko, tak třeba příště.
10. Všechno vím, všechno znám a pomoct si nikdy nenechám
Slečny tohoto typu podle mě dostávají někde speciální lekce buď poučování nebo ignorace veškerých rad. Všechno totiž znají a umí perfektně. Raději si nechají uříznout ruku, klidně obě , než aby si nechaly poradit. Asi statné a emancipované ženy, které to zvládnou všechno samy.
"Chceš s tím pomoct?"
"Ne to je v pohodě."
x
Z:"Slečno, co je v té polívce?"
K:"Zelenina, brambory, čočka …"
Já: "Čočka tam není, to je rýže."
K:"Tak rýže teda!"
Z:"A je bezlepková?"
K: "Jojo, je."
Já:"Prosim tě, je to zahuštěný moukou."
x
"Do flat whitu patří prosim tě dva shoty, ano?"
"To víno nemá korek, je šroubovací, nemusíš ho otevírat otvírákem."
"Když ten nůž pořádně nahřeješ, půjde ti ten dort ukrojit líp."
Místo slova díků za dobře mířenou radu většinou dostanu feedback jenom v podobě ticha a nasraného obličeje.
11. Klídek, pohodička, hlubokej kouř a nohy nahoru
"Juj, máme tu docela bordel. Ale v pohodě, to se pak uklidí." = uklidím to já, protože nemám nervy se na to dívat.
"Tyjo, to nádobí se nám nějak nahromadilo. Klídeček, to se pak umeje." = zase to umyju já, protože nemám sílu na to nádobí jen tak koukat a protože samo se neumyje.
Komentáře
Okomentovat