Přeskočit na hlavní obsah

Proč být baristou není sexy.


Jeden můj kamarád se mě pokaždé, když mě potká, ptá, jak je v práci, kolik svých telefonních čísel jsem rozdala na ubrousky společně s otiskem rtů. Žije totiž v představě, že dělat baristu znamená denně se potkávat se super cool lidmi, povídat si s nimi a flirtovat. A kolikže čísel jsem rozdala? Ani jedno. Nikdy. A tady je několik důvodů, proč kavárenství takto (většinou) nefunguje.



#1 - Já se lesknu - ty se leskneš - všichni se leskneme
Je to tak. A může za to ten zpropadený kávovar. A taky myčka. Zkuste si strávit 8 hodin v takové sauně a uvidíte sami, že vaše čelo bude zářivější než vaše budoucnost

#2 Make-up? Ani náhodou
Otisky rtů na ubrousky jsou passé už z jednoho prostého důvodu - nosit do práce make-up nemá cenu. Díky všem těm krásným věcem (ano, zase je tu kávovar a myčka) se veškerá pečlivě namalovaná fasáda rozteče a dopadne to většinou tak, že na konci směny vypadáte jako panda. Wow, jak sexy.



#3 Něžné ručky
A kávovar do třetice. Představte si tu romantickou scénu. Zamilovaná dvojce. On se k ní nahne, aby jí políbil. Už jsou jenom pár centimetrů od sebe. On chce být fakt moc romantický, tak ji vezme za ruku. Čeká jemnou dívčí ruku, ale je zklamán. Místo toho drží v ruce pět vysušených pahýlků. Zklamání no. Ale život prostě je plný zklamání, tak už to hold chodí.

#4 Ach ta uniforma
Standardem komerčních kaváren je uniforma. Ale ne ledajaká. Ačkoliv jsou uniformy většinou sexy, v této nikdo nevypadá jako svůdná lolitka. Ba naopak dost často, když na sebe koukám do zrcadla a vidím svojí sukni s délkou pod kolena, tak mám takový dojem, že jsem připravená na to si jít stoupnout před Hlavák se Strážnou věží v ruce a přesvědčovat lidi o tom, že transfuze je blbost.

#5 Jsme permanentně nasraní
Ačkoliv se to nezdá, jsme. Ať už je to kvůli tý krávě, která vylila celý svoje kafe na stůl, židle a podlahu a její super uječené dítko celý tento bordel rozpatlal po celé kavárně včetně oken, ze kterých na konci směny umýváte otisky rukou (ale přece je to dítě, je roztomilé a nemůže za to) nebo kvůli pánovi, který na vás křičí rusky přes celou kavárnu něco ve smyslu, že jste hloupá kráva (rusky neumím ani slovo, ale myslím, že když ten týpek máchá rukama a při odchodu bouchne dveřmi, tak mi asi nechtěl pochválit nově sestřiženou ofinu), zkrátka a jednoduše - jsme nasraní. A i když se mile usmíváme a příjemným hlasem vám přejeme dobrý den a dobrou chuť, počítejte s tím, že pokud si objednáte malé cappuccino s extra shotem, méně pěny, sójou, bezkofeinové, s sugar free vanilkou, do středního kelímku, s kostkou ledu uvnitř a obrázkem jednorožce, kterému jdou z rohu třpytky, sice ho uděláme a budeme se usmívat, ale uvnitř přemýšlíme nad tím, kam bychom vás nejraději pobodali, aby to pořádně bolelo, protože vymýšlet si takové specialitky je dost často velice nemístné (hlavně když si potom přijdou takoví zákazníci stěžovat, že jste nejspíš zapomněli na tu kostku ledu - nezapomněli).


#6 Nedostatek kávy
Je to lehce ironické, ale je to tak. Jsou to těžké dny, kdy pracujete od rána, neustále děláte dokola ty mačáta a expresa a uvědomíte si, že jsou tři hodiny a vy jste ještě neměli svojí poobědovou kávu. Vlastně ani tu dopolední. Jo a ta ranní stojí už asi 6 hodin na stole v zázemí. A tak nezbývá než doufat, že si jednoho dne vypijete svojí kávu  během směny ještě teplou.

#7 Barista v praxi
"Vždyť každý kluk musí chtít baristku. Ta představa, že se ráno vzbudí a na stole bude mít fakt dobrý kafe ... no to chceš, ne?"
Tak zaprvé - nevím, kolik lidí má běžně doma v kuchyni profesionální kávovar a za druhé - není to super. Nejsem Dobby, abych někomu dělala domácího otroka a už vůbec ne po ránu.

#8 Jsme obtloustlí
Je to tak. Co si budeme nalhávat, pracovat s dorty, koláčky a jinými sladkými neřestmi je přímo rizikové pracoviště. A ten dort s ulomenou špičkou se přeci musí adekvátně zlikvidovat, že? Co by za to jenom daly děti v Africe ...

Takže doufám, že jsem všechny ty, kteří žijí v domnění, že dělat baristu, je super a moc cool práce plná flirtování, připravila o iluze, protože realita je taková, že za kávovarem většinou stojí naprosto nasraní, unavení mastňáčci, kteří se nemůžou dočkat, až řeknou poslednímu zákazníkovi sbohem a půjdou si v klidu po svých.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Café Flexaret (Brno)

V minulých dnech jsem zavítala do brněnského Flexaretu , kde jak už název napovídá nejde jenom o kávu. Flexaret je útulná kavárna nedaleko centra Brna. Než začneme o kávě, tak nejdříve něco málo k interiéru - musím říct, že jsem se opravdu cítila jako kdybych se vrátila o pár let zpátky a šla k babičce na kafe. Pokud lze něco označit slovem " retro ", tak je to jednoznačně tato kavárna - od stolků, přes porcelán až po zásuvky nebo kachličky na záchodech. Vše na vás dýchne atmosférou socialistického Československa. Aby toho nebylo málo, atmosféru skvěle dokresluje playlist v duchu 70. a 80. let. Jediné, co se této tradici vymyká jsou obrazy z aktuální výstavy (ale k tomu až za chvíli). Teď ke kávě - ta pro mě byla celkem zklamáním. Káva samotná měla být (jak hlásal nápojový lístek) arabica s vyšší aciditou, což by samo o sobě nijak zlé nebylo. Spíše mě nepříjemně překvapila kvalita mléka na flat whitu. Jaký byl záměr je pro mě pořád záhadou. Nevím, o co se slečna za bare...

Místo

Dnes jsem společně se svými přáteli vypravila do vyhlášené kavárny Místo nedaleko stanice metra Hradčanská. Na tuto kavárnu jsem slyšela ódy, takže jsem byla zvědavá, co na nás čeká. Kromě posledního volného stolečku v rohu, na nás čekal nepřeberný výběr dezertů (ano, mé srdce při pohledu na vitrínu zaplesalo) a zimní směs na mlýnku (alespoň tak tvrdil nápojový lístek) a opravdu krásný interiér, který působí vzdušně a vytváří skvělou atmosféru nejen na kávu s přáteli, ale také na učení nebo vyřizování pracovních záležitostí. Jako již tradičně jsem si objednala flat white a mojí pozornost nejvíce zaujala matcha pěna a kokosová panna cotta s mangem. Káva byla výborná - s "hutnou" chutí a lehkými ovocnými podtóny. Mikropěna obsahovala sice jemné bublinkami, ale jinak splňovala vše, co by mít měla. Vím, že se lidé dělí na dvě skupiny - na ty, kteří nedají dopustit na cokoliv s příchutí matchi a na ty, kteří ji ze srdce nesnáší. Já jsem "skalním fanouškem", t...