Přeskočit na hlavní obsah

Místo

Dnes jsem společně se svými přáteli vypravila do vyhlášené kavárny Místo nedaleko stanice metra Hradčanská. Na tuto kavárnu jsem slyšela ódy, takže jsem byla zvědavá, co na nás čeká.

Kromě posledního volného stolečku v rohu, na nás čekal nepřeberný výběr dezertů (ano, mé srdce při pohledu na vitrínu zaplesalo) a zimní směs na mlýnku (alespoň tak tvrdil nápojový lístek) a opravdu krásný interiér, který působí vzdušně a vytváří skvělou atmosféru nejen na kávu s přáteli, ale také na učení nebo vyřizování pracovních záležitostí.

Jako již tradičně jsem si objednala flat white a mojí pozornost nejvíce zaujala matcha pěna a kokosová panna cotta s mangem. Káva byla výborná - s "hutnou" chutí a lehkými ovocnými podtóny. Mikropěna obsahovala sice jemné bublinkami, ale jinak splňovala vše, co by mít měla.



Vím, že se lidé dělí na dvě skupiny - na ty, kteří nedají dopustit na cokoliv s příchutí matchi a na ty, kteří ji ze srdce nesnáší. Já jsem "skalním fanouškem", takže jsem byla naprosto spokojená. Pěna v ústech mizela do ztracena (nejsem přehnaně patetická, opravdu se rozplývala!) základ z čokoládových sušenek akorát přidal na dojmu, stejně tak jako kávové zrno na vrchu.

Panna cotta s kokosem a mangem (třikrát hurá mangu!) byla taky zážitek. Výborný osvěžující desert, který je neotřelou verzí té klasické panna cotty, potěší všechny, kteří nemají rádi příliš sladké deserty.
Obě tyto dobroty byly servírovány v roztomilých skleničkách, ke kterým patří snad ještě rozkošnější víčko a není tedy problém si jedno takové sladké potěšení odnést domů.


A pokud zrovna nemáte chuť na kávu, tak i v Místě je stálá nabídka čajů, domácích limonád nebo vína a piva od soukromích dodavatelů.

Věc, kterou zde velice oceňuji, a která nejspíše bude důvodem mého brzkého návratu, je kuchyně, která je zde v plné polní. Kromě svačinek z převážně sezónních produktů, je zde i zajímavá nabídka snídaní, kde si na své přijdou jak milovníci slaných snídaní (těšit se můžete na vajíčka na různé způsoby), tak milovníci těch sladkých (kdo by neodolal domácímu müsli nebo pohankovým lívancům?)


Krátce ještě k obsluze - slečna, která nás po celou dobu obsluhovala byla skvělá. Uměla poradit a reagovat. Dojem trošku zkazila její kolegyňka, která na nás deset minut před zavíračkou "vytáhla" účet a doslova nás vykopla. Chápu, že byl svátek a nikdo není nadšený z party divnolidů, kteří nejen že si na trapáčky fotí každou kávu, která doputuje ke stolu, ale hlavně ani za mák nevypadají, že by se chtěli v nejbližší době zvedat, ale věřím, že vždy to jde slušně a s úsměvem na tváři ;-)

Můj typ na závěr: pokud chcete mít cestu z Místa veselejší, doporučuji nechat auto doma a ochutnat pivo z malého pivovaru, které se zde točí. Nevěřili byste, jak cesta domů po jedné malé kvasnicové "šestnátce" utíká.

Přeji hodně štěstí při návštěvě, protože jak vím, v této kavárně není možné udělat si rezervaci, takže volný stoleček je zde spíše příjemná náhoda než samozřejmost.

Více info zde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Café Flexaret (Brno)

V minulých dnech jsem zavítala do brněnského Flexaretu , kde jak už název napovídá nejde jenom o kávu. Flexaret je útulná kavárna nedaleko centra Brna. Než začneme o kávě, tak nejdříve něco málo k interiéru - musím říct, že jsem se opravdu cítila jako kdybych se vrátila o pár let zpátky a šla k babičce na kafe. Pokud lze něco označit slovem " retro ", tak je to jednoznačně tato kavárna - od stolků, přes porcelán až po zásuvky nebo kachličky na záchodech. Vše na vás dýchne atmosférou socialistického Československa. Aby toho nebylo málo, atmosféru skvěle dokresluje playlist v duchu 70. a 80. let. Jediné, co se této tradici vymyká jsou obrazy z aktuální výstavy (ale k tomu až za chvíli). Teď ke kávě - ta pro mě byla celkem zklamáním. Káva samotná měla být (jak hlásal nápojový lístek) arabica s vyšší aciditou, což by samo o sobě nijak zlé nebylo. Spíše mě nepříjemně překvapila kvalita mléka na flat whitu. Jaký byl záměr je pro mě pořád záhadou. Nevím, o co se slečna za bare...

Proč být baristou není sexy.

Jeden můj kamarád se mě pokaždé, když mě potká, ptá, jak je v práci, kolik svých telefonních čísel jsem rozdala na ubrousky společně s otiskem rtů. Žije totiž v představě, že dělat baristu znamená denně se potkávat se super cool lidmi, povídat si s nimi a flirtovat. A kolikže čísel jsem rozdala? Ani jedno. Nikdy. A tady je několik důvodů, proč kavárenství takto (většinou) nefunguje. #1 - Já se lesknu - ty se leskneš - všichni se leskneme Je to tak. A může za to ten zpropadený kávovar. A taky myčka. Zkuste si strávit 8 hodin v takové sauně a uvidíte sami, že vaše čelo bude zářivější než vaše budoucnost #2 Make-up? Ani náhodou Otisky rtů na ubrousky jsou passé už z jednoho prostého důvodu - nosit do práce make-up nemá cenu. Díky všem těm krásným věcem (ano, zase je tu kávovar a myčka) se veškerá pečlivě namalovaná fasáda rozteče a dopadne to většinou tak, že na konci směny vypadáte jako panda. Wow, jak sexy. #3 Něžné ručky A kávovar do třetice. Představte si tu romant...