Kavárnu, ve které pracuji, navštěvují především cizinci. A za ten půlrok, který jsem zde strávila, jsem si všimla spousty zajímavých věcí ohledně jednotlivých národností. Jak se poznají Italové? Jak vím, co si objednají Britové hned po tom, co překročí práh kavárny? To jsem všechno věci, o které bych se s Vámi ráda podělila. (Nebo si prostě jenom potřebuji vylít trošku zlost a nervíky.)
Britové
Poznají se snadno - podle perfektního přízvuku. Když vyřizuji jejich objednávku, moje sebevědomí většinou klesne někam hodně hluboko dolů (kam se hrabu já a moje čenglish). Kromě toho, že si objednají americano nebo černý čaj s mlékem a cheesecake, tak se často shánějí také po skořicových šnecích (nemáme) nebo po smetaně do kávy a čaje (máme, ale nedáme). Jsou neskutečně milý a podle toho vypadá i spropitné.Rusové
Pokud bych měla pojmenovat komunikaci s lidmi z Ruska jedním slovem, použila bych nejspíše přívlastek složitá. Je to dáno tím, že tito Ivanové a Olgy odmítají komunikovat v angličtině, němčině, nějakým dalším světovým jazykem nebo rukama a noha. Pro ně jsme pořád jejich státečkem (i když éra SSSR je dávno pryč) a pokud nemluvíme rusky - naše smůla (i když možná je občas lepší, že tomu rozčílenému pánovi, který se vzteká u kasy a mlátí pěstmi o pult, nerozumím ani slovo...) Když už projdeme přes "adin kafe" až k tomu, co si přesně vážený pán přeje a on zaplatí (dýško je tady pasé), zaplatí si tím nejen kávu, ale i další služby jako je vytírání jogurtu rozkydaného všude, zametání cukru a další "spešl úklidy". No, asi se nedá ani slovy vyjádřit to s jakou radostí sleduji některé zákazníky odcházet.Němci
Jsou to především starší páry v důchodu na výletě a jsou rozkošní. Vždy si stoupnou jako školáci před kasu a s úsměvem, hromadou gestikulace a nekonečným "bitte" si objednají (nejčastěji) cappuccino a jablečný nebo hruškový koláč. Krásné je, jak jim momenty naprostého nepochopení příjdou vtipné (i když vám většinou moc do smíchu není a těm dalším 645628729ti lidem, kteří čekají za nimi taky ne). Vždy jsou vděční v podstatě za cokoliv jim přinesete. Všechno je "sehr schön" a nikdy nezapomenou na "vielen Dank".Italové
Jak to shrnout ... Je jich hodně a jsou slyšet. Vždy se nahrnou do kavárny jako velká voda a objednají si hromadu ristrett (nejčastěji přijde k baru vůdce této taliánské "smečky", vyřkne nějaké číslo v italštině, které mi pro jistotu ukáže i na prstech, kdybych náhodou měla "hokej" v základech italštiny). Buď na ně těch X lidí čeká přímo u baru a blokuje tak cestu nejenom obsluze, ale i dalším zákazníkům a nebo přestěhují půlku kavárny tak, aby se všechny ty krásně opálené dámy a pečlivě učesaní pánové v "šik" oblečení mohli posadit k jednomu stolečku a vášnivě (a samozřejmě pěkně hlasitě) diskutovat. Pokud zůstanou stát u baru, jedním hltem vypijí svoje ristretto se spoustou cukru, hrnečky i zbytky papírků nechají na baru a jak hlučně přišli, tak i odchází...Asiati
Tady je pro mě těžké specifikovat přesnou národnost, protože (bohužel je to tak a stydím se za to) nerozeznám Japonce od Korejce nebo Vietnamce. Domluva je dost různá. Někteří umí skvěle anglicky, takže jsem občas za idiota, když nerozumím, co přesně to oni chtějí a jindy jsem to zase já, ta na koni, jejíž slovní zásoba založená na "with or without milk" nebo "here or to go" přivádí někoho dalšího do rozpaků. Když už si konečně vyberou, někdy zůstanou u klasiky (coffee latte, americano), ale častěji si vymyslí nějakou parádičku (pětičlenná skupina = pět různých nápojů), na kterou člověk potřebuje snad všechno, co kavárna dá. Od tří druhů mléka (lactofree and soya, better day to you), přes ovoce na smoothie, led na všechno, co je ice-, příchutě, čokoládu (ach, ta mocha), šlehačku a plno dalších věcí. Ono by to nebylo tak zlé, kdyby za nimi nestála ta fronta Italů, naštvaný ruský tatík a Britové, kteří jdou z jejich a mojí angličtiny do mdlob. Když je konečně tato challenge v podobě jejich objednávky kompletně splněna (včetně pomerančového freshe, při jehož výrobě mám pocit, že mi odšťavňovač sežral tři prsty) jsou naprosto nadšení, vezmou si svůj tác, usadí se, vytáhnout své gigantické telefony a stráví další půlhodinu tím, že si všechno detailně fotí. A vy tam jenom tak stojíte, koukáte, jak se šlehačka roztéká, kafe stydne ...Češi
A pak jsme tady my, Češi. I když mluvíme stejným jazykem, tak přesto si moc často nerozumíme. Naši spoluobčané mají jasnou představu o tom, co chtějí - co největší kafe za co nejnižší cenu. Co je zadarmo je super a co se dá vzít domů ještě víc. Všechno by mělo být hotové lusknutím prstu (a nikomu nevysvětlíte, že ta skupina asiatů před nimi si objednala tolik "ptákovin", až to není hezké) a čekají, že jim to donesete na stříbrném podnosu a hlubokým úklonem.
Dobře teď možná trošku přeháním (a možná taky ne).
Poslední věc na závěr - berte to trošku s nadhledem. Todle je opravdu "kruté" zaškatulkování. Neznamená to tedy, že by se v kavárně čas od času neobjevili Britové, kteří by nenechali ani korunu spropitného nebo milí a pokorní Rusové. Počkat. Takoví Rusové k nám ale opravdu nechodí...
Komentáře
Okomentovat